Letos jsme Silvestr pojali trochu jinak. Už v listopadu jsem se s Vaškem, hlavním organizátorem, dohodl, že letos připravíme bojovku aby byla sranda. Ovšem napadl sníh, paní Jana zavelela a Vašek jel s ní a Helenou na bežky. Sice jsem jim tak trochu záviděl (a hlavně moje Zuzanka), ale rozhodl jsme se zorganizovat bojovku sám. Téma o Václavovi IV., známém opilci se na Silvestra hodilo, tak hurá na to!

Sraz byl buď ve 13:45 na Jižním náměstí a nebo ve 14:00 na stanici metra Ryztyly. Bojovky se nakonec zúčastnili: [ulist=circle] Konobíci Holíci Skuhříci já (Zuzanka zůstala doma, hlídala Indyho, který byl třetí den po operaci) ostatní jsou omluveni [/ulist]
[size=14]Trasa byla vytyčena, účastníci bojovky dostali pokyny a tak už nic nebránilo abychom vyrazili. Počasí nám přeje, svítí slunce, teplota se pohybuje kolem přijatelné nuly. Došli jsme k Labuti a cestou kolem areálu Thomayerovi nemocnice pokračujeme k hospodě "U Václava IV." Jana Holinka nám ukazuje budovu kotelny, kde má kancelář - ne, opravdu tam netopí Dorazili jsme k hospodě "U Václava" těše se na nějaký teplý alkoholický nápoj. Vlezli jsme do hospody, protože stánek venku byl zavřený a persinál ve stylu: "Postavil jsme si hospodu a furt mi sem lezou ňáký lidi..." nás vyhodili: "...nemáte rezervaci, táák to bohužel!" (= vypadněte!). Vypadli jsme a jdeme znovu zkoumat stánek, kde se svítilo, vidíme i nakrájený pomeranč do svařáku. A to tedy ne, my to svářo chceme! Nějací lidé u stolečků venku usrkávali vysněné svářo, ptáme se, musíme prý dovnitř, tam ho dostali. Znovu jsme se vrhli do hospody a znovu nás nervozní číšník chtěl vyhodit. Nedali jsme se a tak jeden z personálu zavelel: "Proboha ať jde Monika prodávat ven, tohle je strašný!" Opravdu vzorné chování číšníka. Zjevně otrávená Monika šla tedy do stánku aby ten plebs obsloužila a prodala mu svářo nevalné chuti. Ale co, je Silvestr, popřáli jsme jí vše nejlepší v novém roce, dopili a vyrážíme za pokladem. Jak řekl historik zabývající se Václavem IV. N. O. Torický:

Jdeme po trase, co se běhá Velká Kunratická. Vyfuněli jsme nahoru a začínáme hledat místo, indicii, kterou nám odhalil historik N. O. Torický. Hledáme, hledáme a nakonec Roman našel. A je to opravdu poklad! Poctivý sekt Bohemka a vzkaz Václava IV. Nu což, otevřeli jsme a vychlastali. Děkujeme králi Václave IV. !

čeká nás další cesta od Nového Hrádku. Jdeme přes bývale husitské ležení, odkud tito středověcí bolševici po smrti Václava IV. Nový Hrádek vypálili. Ještě dnes jsou k vidění obrané valy. Najednou začíná být zima. Teplota klesá, už se těšíme, až budeme u srubu Gizela a ohřejeme se.

Hurá, už jsme u Gizely. Jsme vpuštění dovnitř a i když je tu objednaná soukromá oslava, velmi mile nás obslouží pivem a svářem. Dopili jsme a vyšli jsme do téměř neprůhledné mlhy. Tma, mlha, ještě že jsme vzal s sebou alespoň dvě čelovky. Brodíme se mlhou, teplota ještě klesla, už se těšíme do tepla. Na bowli. Na uzené. Ještě se musíme stavit u Buráňů a vyzvednout je. Zašli jsme si asi třista metrů, pro všechny zmrzlíky je to několik kilometrů, ale veselá nálada nás neopouští.

Konečně jsme dorazili k nám ke Kolářům! Venku je fakt najednou dost nevlídno. Tak honem, bowle, uzené, výborné pomazánky a hlavně pohoda, legrace a teplíčko. Voláme ještě Janě+Vaškovi, nepřijdou, Vašek už je prý v pyžamku. Popřejeme tedy a bavíme se dál.

šampaňské se nám podařilo otevřít skutečně přesně v 0:00 hodin. Připili jsme si, popřáli. Myslím, že se to letos opět vyvedlo!

Cestou i po ní