Už se s toho stává pěkná tradice. Na pomezí léta a podzimu Katka s Romanem pozve Veselou společnost na jednodenní výlet a posezení u nich na letním sídle ve Vojkově Podolí. Letos to vyšlo na 1. října. Trochu jsme se obávali aby vyšlo počasí, ale jak to dopadlo předčilo veškeré nejoptimističtější přání. Bylo opravdu krásně. Sešlo se nás celkem hodně: Kirka, Jarmilka, Lucka a Míša od Knobíků, Jana+Vašek, dva Kolářovi, vlakem dorazila Helena s Viktorem a samozřejmě Katka a Roman.

Z Vojkova do Sedlčan přes rozhlednu Drahoušek a zpět
trasa:	Vojkov-Štětkovice-Luhy-Prosenická Lhota-Drahoušek-Osečany-Radíč-Kňovice-Příčovy-Sedlčany-Kosova Hora-Vyšatoly-Vojkov
délka:	34.6 km
převýšení:	598 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	01.10.2016
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Trasa začíná kousek od Vojkova v obci Podolí. Vyšlapete pěkný kopec, napojíte se na cyklo 112, dojedete do Vojkova a pokračujete po cyklo 8132 přes Sedlečko a Štětkovice. Zde odbočítez cyklostezky a pokračujete po okresní silnici přes Luhy do Prosenické Lhoty. Zde se vrátíte na cyklo 8132. Až narazíte na červenou turistickou, vydáte se po ní k rozhledně Drahoušek. Stojí to za to, je z ní krásný výhled. Pak se vrátíte na cyklo 8132 a dojedete do Osečan. Pak po normální okresce do Radíče a znovu se napojíte na 8132, vyjedete z Radíče a hledejte cyklo 8135 a po ní dojedete až do Příčov. Odbočte směrem na zříceninu větrného mlýna. Stavba byla postavena zřejmě před rokem 1606 a sloužila do 18. století. Podle názoru odborníků se jednalo o válcový věžový větrný mlýn ohromných rozměrů, který nemá v současnosti nikde obdobu. Ve zděném tělese se pravděpodobně nacházela dřevěná konstrukce.

Po prohlídce mlýna se napojte na cyklo 8133 a krásnou jablečnou alejí dojedete do Sedlčan. Přes náměstí se napojte na cyklo 111 a zastavte se v minipivovaru Krčín. Pak po cyklo 11, Greenway P-W do Kosovy Hory, kde se napojíte na cyklo 112 a dojedete zpět do Vojkova.

Na cestě uvidíte

---

Srazit jsme se měli v půl desáté abychom v deset vyjeli. Plus mínus se vše dodrželo, vyrážíme krátce před půl jedenáctou. Nejdříve celkem nabalení, ale slunce svítí jako blázen a pálí jako v srpnu. postupně se všichni svlékáme a jedeme jen v tílkách. Cesta pěkně ubíhá, já si užívám, že nemusím navigovat (párkrát jsem se neudržel a Romanovi do toho kecal, ale když mne všichni okřikli ať si užívám a neřeším, začal jsem si užívat a nechal se vést). Zastavujeme u rozhledny Drahoušek. Drápeme se nahoru, kromě Kirky, který se dobrovolně přihlásil jako hlídač našeho hardwaru. Svlékl se do půl těla, lehl si na lavici a usnul. My ostatní jsme už nahoře. To je výhled! Bohužel trpím závratí, rozhledna má "průhlednou" podlahu z pororoštů a mě za chvíli není příjemně a musím dolů. Schody jsou také "průhledné", musím myslet na něco jiného. Ale stálo to za to. Jedeme dále, slunce svítí a je opravdu krásně. Hrajeme naši oblíbenou hru: Hledej hospodu. V míjených vesničkách nic, respektivě nic otevřeného, musíme si počkat až na Příčovy. Hospoda u penzionu je sice také zavřená, ale jeden místní nám radí ať to objedeme a vlezeme tam ze zadu, že tam někdo bude. Byl. Načepoval nám 11° ionty na doplnění energie. Kozlíka.

Trochu se vracíme abychom si prohlédli zříceninu větrného mlýna, která se nachází západně od obce na vyvýšenině u rybníka Musík. Stavba byla postavena zřejmě před rokem 1606 a sloužila do 18. století. Podle názoru odborníků se jednalo o válcový věžový větrný mlýn ohromných rozměrů, který nemá v současnosti nikde obdobu. Ve zděném tělese se pravděpodobně nacházela dřevěná konstrukce. Je to zajímavé, alespoň pro mě a Zuzanku jako stavaře. Necháme se u mlýna vyfotit, na památku. Jedeme dál. Do Sedlčan projíždíme alejí, kde rostou jabloně obsypané nádhernými jablíčky. Nevydržel jsem a naplnil jsem si příruční tašky, sice potáhnu asi pět kilo navíc, ale to tam nešlo jen tak nechat. Sedlčany mě moc nezaujaly. Projeli jsme celkem nudné náměstí a hledáme místní minipivovar Krčín. Z internetu jsme zjistili, že pivovarská hospoda otvírá ve 14 hodin. Přijeli jsme ve 13:56. Nejdelší čtyři minuty v životě. Nakonec jsme se dočkali a ochutnali produkci minipivovaru. No, pil jsem už lepší pivo, ale celkem ušlo. Kolem běhalo spoustu jídla. Kachny, krocani, husy ba i bejci. Některým z nás se sbíhali sliny.

Cyklovýlet se podařil. Jakmile jsme se vrátili, převlékli, Vašek se vykoupal v místním potoce, bylo už na terase u chaloupky Katky a Romana prostřeno. Dokonce na nás čekali i dva další členové Veselé společnosti Helča a Vikouš, kteří přijeli vlakem a přišli pěšky z nádraží - bohužel si už nepamatuji z kterého. Ale zpět k občerstvení. Takových pochutin a takového chlastu! Každý ještě něco přivezl a na velikém stole nebylo k hnutí. Saláty, pomazánky, Roman roztopil gril... Orgie žrádla a chlastu pokračuje. Bohužel řidiči se musí mírnit s chlastem, co se dá dělat. Den se pomalu chýlí, jsme přejedení, někteří co neřídí rozjaření víc než ostatní, ale celkově atmoška dobrá. Přemýšlím, jestli by pomohlo pokračovat v bohapustém mejdanu a pak se znaveni svalit k přespání někde v chaloupce. Roman to nabízel, ale nějak se to nikomu moc nehodilo. Možná je to škoda. Tak třeba příští rok...

Na cestě a po ní