Do roka a do dne... aneb opakování je matka moudrosti
Rok se sešel s rokem a Organizační Výbor Mimořádného Srazu Pro Oslavu Abrahámovin se vzbudil a znovu zasedl. Smetli jsme pavučiny, oškrábali mech a vzpoměli si na slib z loňského srazu, že bychom se měli scházet častěji.
OVMSPOA se po roce vzbudil a vydal následující teze:
- Loňský mimořádný sraz se přes nepřízeň osudu a počasí vydařil, ale v důsledku počasí splnil očekávání na 100%. A to je málo!
- Letos jsme trochu dál s ovládáním (podplácením) počasí a mohli bychom očekávání splnit minimálně na 120%
- Abychom toho mohli dosáhnout, OVMSPOA navrhuje 29. května L. P. 2015 v pátek setkání na stejném místě, t.j. ve srubu Gizela, kde bychom zhodnotili uběhlý rok, shrnuli úspěchy, zapomenuli na neúspěchy a hlavně se zase viděli, popili, pojedli, poklábosili a hlavně dali šanci těm, kteří se minulého setkání nezúčastnili.
- Jako pozvánku doporučuji si přečíst tento článek o loňském setkání, kde je patrné, že zocelení absolventi ZDŠ Jižní vydrží vše a ještě si to dokáží užít, ale opravdu užít...
- OVMSPOA již podnikl několik inspekčních cest ke srubu a zjistil, že tam čepují ještě lepší pivo než loni, že obsluha je ještě milejší než loni a že je to tam ještě lepší než loni.
- OVMSPOA udělá vše pro to aby VIP hostem byla opět úžasná paní Učitelka Kopečková...
Tak se stalo! Na 29. května byl zamluven srub Gizela. Pečlivě jsem sledoval předpověď počasí, vše vypadalo skvěle. Jenže... Nastal ten den a vše se vyvíjelo jako loni. Kolem čtvrté hodiny se zatáhlo a začalo pršet. Naštěstí se vypršelo přesně do půl šesté, kdy byl na metru Roztyly sraz. Vysvitlo slunce, někdo tam nahoře se nakonec smiloval. Jako vždy jsme se scházeli pomalu, ale na místě hlavního srazu se nás sešlo celkem dost. Opět nechyběla naše báječná paní učitelka Kopečková. Za krásného počasí jsme dorazili ke srubu, kde se už otáčela krůta. A všechno začalo.
Dorazil i kouzelník, tedy Michal. Na roztomilém červeném kole. Asi kolem jedenácté večer (a nebo později?) se spustil déšť. Protože jsme měli již trochu naváto, ani nám to nevadilo a přestěhovali jsme se dovnitř do srubu. Zde pokračovala rozjařená zábava, zpěvy a další kratochvíle. Ostatně fotografie hovoří celkem jasně o tom, jak jsme si to užili.
Na srazu
Protože všechno jednou končí, nastal čas loučení s příjemným srubem, okolím i obsluhou. Z krůty nezbylo nic ani kosti. Všechno jsme vypili, všechno si řekli i zazpívali, vydali jsme se tedy na strastiplnou cestu temným Krčským lesem na metro Roztyly. Svítili jsme si vším; Michal světýlkem na kole, ostatní očima a mobily. Byla to veliká legrace. Postupně se všichni odpojovali, někteří na metro, jiní na taxík, další pěšky domů a najednou jsme zbyli tři: Honza, Michal a já (Luboš). Asi jsme jinak vnímali realitu, či co, napadlo nás, že ještě půjdeme někam na šláftruňk. Vyrazili jsme směr nejbližší pumpa (koho to proboha napadlo ?!). Jdeme, jdeme a najednou jsme na dálnici. Zastavili nás policajti, cože tam děláme. Situaci zachránil Michal, že jel na kole a potkal nás, že tu vůbec nechceme být, ať nám poradí jak se dostaneme pryč. Policajti, naprosto konsternovaní, nám ochotně poradili (nemohu si za boha vzpomenout co) a odjeli. Tak jsme se dovlekli k nějaké pumpě (vyřazovací metodou jsme usoudili, že to byla pumpa OMV na spojce mezi Magistrálou a Jižní spojkou), dali si dvě piva a za plného denního světla vyrazili konečně domů. Jak jsme se dostali, netuším...
Michal by také netušil. Svými slovy o svém příchodu domů říká:
Citace
Do Tvé sbírky ještě doplňuji fotku z mé hlídací kamery - časově následuje po poslední fotce s názvem „závěr na jakési pumpě“ (na které je vidět taková černá věc kolem mého krku), odkud jsem pak jel na kole domů, ale nefungoval mi otisk prstu na otevření branky, tak jsem musel přelézt plot a jak jsem seskočil ze zídky, vybouch mi na hlavě airbag, kterej jsem předtím zapomněl deaktivovat :-) Chvíli jsem vůbec nechápal, co se děje, a pak ze šoku docela vystřízlivěl, takže jsem v sobotu fungoval celkem v pohodě – ideální závěr třídního srazu..
Po srazu
Sraz se prostě povedl! Všichni byli krásní, mladí, milí... Tak zase za rok ?
Žádné komentáře nebyly zveřejněny.