Na základě skvělých výsledků v loňském roce jsme se rozhodli opět pořádat Obnovený Závod Míru. Termín byl zvolen stejně jako vloni. Na začátek prázdnin, od 1.7 do 6.7. Začátek měl podobu bojovky. Na jihu Čech právě řádily záplavy a nevyhnuly se ani chatovému táboru místního Sokola, kde jsme měli být ubytováni. Nicméně jsme vyrazili téměř všichni, někteří pilníci byli na místě hodně brzy a zjistili, že si zapomněli vzít kánoe. Horké linky zapracovaly a tak někteří byli ještě včas varováni a tak buď vůbec nevyjeli a nebo se vrátili zpátky. Pilníci zůstali na místě, sokolíci je operativně ubytovali v místní sokolovně. Tento průzkumný tým podával průběžné zprávy a čekalo se, zda ráno bude moudřejší večera...

Ranní zprávy od průzkumného týmu byly povzbuzující. Voda z tábora odtekla, nestačila ani naplavit bahno, sokolníci prý suší seč můžou. Zrušili jsme tedy všechny možné náhradní programy a vyrazili. Cesta byla dost únavná. Od 1.7. totiž platí nová pravidla silničního provozu, policajti byli nadržení, jelo se tedy podle předpisů. A dlouho.

Letošní kolistické teamy: Holinský Jedlíci, Skuhra Panters, Yellow Kolars, Big Knob, Fleisners Flasters, Karáskovy Ryby, Helča Slivovice Team a Renata Star and His Boys

Oproti loňsku minus 2 teamy (Smoldovo Komando a Sriencovi Jeleni) plus 1 team (Renata Star and His Boys) = celkem osm teamů.

A schýlilo se k nulté etapě...

0. etapa - Průzkum terénu aneb do Rapšachu na pivo (2.7.2006)

Když všechny teamy dojeli (doplazili se) do částečně promočeného tábora a ubytovali se v suchých chatkách (průzkumná skupina zůstala v sokolovně), peloton vyrazil na průzkumnou etapu. Jako minulý rok jsme jeli zkontrolovat hospodu do Rapšachu. Cestou jsme narazili na rozvodněnou Lužnici, která zaplavila silnici. Ovšem nás nic nezastaví. Boty, ponožky dolů, bosé nohy na šlapky a jedééém...

V Rapšachu jsme si dali pivo (někteří jedinci víc). Konzumenti 0-1 piva vyrazili zpět dříve a konzumenti 2-několika piv později. Skupina opozdilců čítala čtyři závodníci, jmenovitě Helča, Jarmila, Jirka K. a Luboš. Díky špatnému značení trasy etapy opozdilci trochu zabloudili a málem se ocitli až na hranicích s Rakouskem. Ale díky vytříbenému a preciznímu orientačnímu smyslu Luboše se nakonec z této šlamastiky dostali a ještě před setměním dorazili do cíle. Sice nabrali strašnou ztrátu na čelo, ale platí coubertenovské heslo: Není důležité vyhrát....

trasa 0. etapy
hlavní skupina	12 km
opozdilci	19,22 km

1. den - 0. etapa (Do Rapšachu na pivo)

1. etapa - K Terčinému vodopádu (3.7.2006)

Trasa byla vytyčena: Suchdol - Dvory - Nová Ves - Jakule - Šalmanovice - Bor - Suchdol.

V průběhu etapy byla ovšem pružně modifikována. Např.: Ve Dvorech jsme nedobře odbočili. Sice jsme za prvním rohem hned zastavili, ale na bloudění bylo zaděláno. Vyřešili jsme to šalamounsky: Po poradě s mapou se peloton rozdělil na skupinu Chrtů a skupinu normálních závodníků. Chrti se vydali po správné (a delší) trase a normální závodníci pokračovali po špatné odbočce, která byla o něco kratší.

V Jakuli bylo papu. Protože jídlo nebylo nic moc a na všechno jsme v nádražní hospodě hodně dlouho čekali, chtěli jsme si spravit chuť nějakým parádním přírodním zážitkem. Velitelka nového teamu Renata Star and His Boys navrhla: "... a co takhle na vodopád...!" Nu, proč ne. Jednomyslně schváleno.

Konečně trochu kopce! Vrchařská prémie do Nových Hradů měla pět hvězdiček. A pak zase padák dolů; někteří brblali, že je to jako u blbejch, ale o tom právě cyklistika je! Odměna v podobě vodopádu zvaný Terčin byla fakt pěkná. Úplné orgie romantiky, závěrky fotoaparátů cvakaly jako o život a paměťové karty se utěšeně plnily. Celý park stejného jména jako vodopád (pro nepozorné čtenáře: Terčin park), byl pěkný. Jenom škoda, že víc než čtyřicet let tam hospodařili komoušové a ty nechali schátrat co mohli. Také lidí chtivých romantiky mohlo být méně, ale nemůžeme mít všechno.

Zpáteční cesta stála za to. Z Nových Hradů jsme se vydali po modré turistické značce, která na mapě nevypadala tak špatně... Opak byl pravdou. Celkem dobrá prašná cesta najednou končila v bažině. Někteří závodníci chtěli svého vedoucího vystřelit na Mars a nebo ještě dál. Brblali cosi o nějakém kůlu a zvycích severoamerických indiánů. No, nakonec se peloton probrodil na jakous takous pevnou cestu. Ale vše dopadlo dobře, přežil i chief teamu Big Knob tlačící před sebou nejmenšího závodníka, který cestou použil taková slova, která mnozí v životě neslyšeli. Na konci etapy byla nezbytná návštěva cukrárny.

A večer byl mejdan. Druhá šéfová teamu Yellow Kolars slavila narozeniny. Myslím, že osmadvacáté. Vyřešili jsme i dřevo na táboráky do konce pobytu. Chlapci šli do lesa pod vedením šéfa teamu Fleissners Flasters a skolili asi dvacetimetrovou břízu.

trasa 1. etapy
hlavní skupina	48,79 km
chrtí skupina	60,68 km

2. den - 1. etapa (K Terčinému vodopádu)

2. etapa - Na Majdalénu! (4.7.2006)

A je tu další prosluněný den! Po ranní siestě, kafíčku (u některých i po šumivém aspirinu) byla odstartována 2. etapa Obnoveného Závodu Míru. Závodníci jako lusk se opřeli do pedálů a vydali se vstříc nástrahám trasy. Napnuté a namaštěné svaly se blyštěly v paprscích ostrého slunce, v očích se zrcadlilo blankytné nebe a odhodlání podat výkony na hranicích možností. Huráááá....

Příjemně znaven dolétl peloton na dohled Majdalény a čelní skupina hlásí: "Hola hej, hospoda jakási..." Stála za to. Původně stodola, ze které zůstaly pouze zděné sloupy a dřevěný krov pod kterým se tulilo několik stolů, světe div se, prázdných.

Závodníci se vydatně posilnili jídlem a buhvíčím ještě a peloton mohl vyrazit za dalšími nástrahami vytyčené trasy. Zahnuli jsme k pískovně Majdaléna a hledáme místečko na osvěžení. Kličkovali jsme mezi těžkou lesáckou technikou, která likvidovala polomy a ne a ne najít nějaké místo s přístupem k vodě. Už jsme téměř na konci pískovny a poslední zoufalý pokus. Podařilo se. Mohli jsme k vodě. No k vodě. Vypadalo to tak, lesklo se to jako voda, mokré to bylo jako voda a byla to voda, ovšem po skočení prvních odvážlivců se z ní stalo cosi kalného, téměř červeného, bahnivého. No, moc se to nepovedlo, koupání nestálo za moc.

Další cesta proběhla v klidu a byla standardně zakončena v Suchodle v cukrárně. A večer tradiční posezení u ohně. Nařezali jsme další kus břízy. Pomáhali nám s tím holky a moc se jim to líbilo (viz fotografie).

trasa 2. etapy
délka trasy	37,25 km

3. den - 2. etapa (Na Majdalénu!)

3. etapa - Nach Östereich! (5.7.2006)

A je tu 3. etapa! Peloton se vydal směrem ke státní hranici. Po mírném bloudění jsme našli opuštěný přechod "pro pěší, cyklisty a jízdu na koni". Nedaleko za čárou se krčila rakouská vesnička, do které jsme přijížděli po "Hollywood strasse". Silnice okresního formátu měly lepší povrch než naše dálnice. Rakouské vesničky jsou upravené, čisté a velmi příjemné. Nikde se neblyští luxus, ale dýchne na vás pohoda.

Profrčeli jsme až do Gmündu a tam jsme se vrátili do pravého českého bordelu v Českých Velenicích (Nemyslím "bordel" jako bordel, ale "bordel" jako bordel). Kromě známého bordýlku tam byla neuvěřitelná koncentrace vietnamských obchodníků. I celý supermarket s vietnamským sortimentem jsme potkali. Zakopávali jsme o notně vyhladovělé rakouské sousedy, kteří obsadili každičké místo v místních hospodách. Čím to asi bude?

Etapa se vydařila. Krásné počasí, cesty místy prašné, ale suché. Lesy, mokřiny, rybníčky, pohoda zakončená obvyklou zastávkou v suchdolské cukrárně.

K večeru dorazila druhá (samozřejmě ta lepší) polovička dospělé osádky teamu Karáskových Ryb. Petra to pěkně rozjela u táboráku, no měla zpoždění třech dnů a tak došlo i na tanec u tyče.

trasa 3. etapy
délka trasy	49,52 km

4. den - 3. etapa (Nach Östereich!)

4. etapa - Zase Majdalena (6.7.2006)

Peloton se lázeňským tempem vydal na poslední, jakousi exhibiční etapu. Udaný směr byl Majdaléna a u ní ta bezvadná hospoda. Jenže tentokrát to stálo za prd. Na každou židli byli tak dva hosté, personál nám neustále dokazoval, že organizace práce není jejich silná stránka, jídlo bylo minimálně o třídu horší. Jenom pivo bylo stejně dobré.

Mírně rozladěni po dvouhodinovém čekání, jsme zaplácli žaludky a vyrazili si spravit chuť do sedla. To se asi povedlo, protože v cíli byli všichni závodníci usměvaví a ani známý gurmet Viktor se už nezmínil o trapné epizodce s dnešním obědem.

trasa 3. etapy
délka trasy	30,13 km

5. den - 4. etapa (Zase Majdaléna)

Tak tedy shrnutí závodu: Najeto maximálně 196,8 km. Vítězi se stali všichni, co dojeli do cíle. A příští rok znovu. Náznaky jsou, že bychom mohli etapy vytyčit někde jinde. Asi to tak uděláme. Život je změna.