Rok se sešel s rokem a pro velký úspěch loňské vodácké výpravy jsme si to zopakovali. Aby to nebylo úplně stejné, zkusili jsme zkombinovat vodní hrátky s výletem na bicyklech. Záměr se podařil i když bylo na mále. Počasí se letos zbláznilo a přemýšleli jsme, jestli si s sebou nemáme vzít spíš lyže a brusle.

Buď se někdo upřímně a vroucně modlil nebo položil pět v českejch na stůl, počasí se zázračně umoudřilo a nejen, že nemrzlo a nesněžilo, ale i slunce vysvitlo a mraky zbaběle zdrhly...

Účast sice byla slabší než loni (nemoci a různé jiné povinnosti), ale dostatečně silná na to, aby naše AHÓÓÓÓÓÓJ!!! bylo pořádně slyšet...

Příprava byla důkladná a dokonalá (Díky Smoldo a Komane). Posádky byly s citem rozmístěny předem, parníky dostaly jména, místo pro základní tábor zajištěno.

Večer před plavbou bylo samozřejmě soustředění, kde meditace se mísila s jógou a Bédovými klobáskami.

Ladění formy

Ráno se na nás nebe mračilo a i nějakou tu slzu uronilo. Nicméně včerejší meditace a Bédovy klobásky fungovaly a nasazené růžové brýle mámení seděly na ksichtíkách jako přibité. Namastili jsme si svaly, posnídali pár klobásek a hurá na vlak.

V Týnci vše proběhlo hladce, složení posádek se trochu oproti rozpisu pozměnilo, ale opět s citem a za použití nejnovějších vědeckých postupů za pomoci psychologie, sociologie, teologie, Hayekovy ekonomické teorie a Einsteinovy teorie relativity a admirál Smolda zatroubil v vyplutí.

Po proudu se vydalo šest parníků s odhodlanými posádkami:

parník Bussmark

Koman*, Tomáš Fišer, Vašek Fišer, Max, Míša Koláč, Honzík Fleisner

parník Aurora

Viktor*, Kuboš, Julča, Míša Knobová, Verča, Terezka, Kája Karásková

parník Potěmkin

Béda*, Karmilka, Mates, Honzík, Daník

parník Primátor Ditrych

Smolda**, Kuba, Ríša, Honza Fíša, Lucka, Kristýnka

parník Kon-Tiky

Zuzka*, Hans-Yorg, Katka, Pája, Karolina Smolíková, Eliška

parník Titanik (vulgo "Necky"

Jana Srna*, Bája, Kelča, Jirka Knobík

* označuje kapitána, hlavu pomazanou.

** označuje admirála, hlavu nejpomazanější.

Byli jsme tak dobří, že slunce to už zvědavostí nemohlo vydržet a šlo se na nás podívat. To bylo radosti! Asi jsme se líbili, protože až do večera ten zvědavec nezalezl.

V poledne jsme zakotvili v Kamenném Přívoze a vzali jsme útokem místní krčmu. Byli jsme připraveni na divný personál a zvláštně chutnající potraviny (zkušenost z loňské plavby), ale jak jsme byli příjemně překvapeni! Personál milý (i když trochu nemotorný), krmě chutná, pivo dobře ošetřené. I kafíčko s mlíčkem bylo, zmrzlinku někteří pomlsali.

Dopádlovali jsme do Pikovic, parníky vytáhli na břeh a vzali úprkem nedalekou cukrárnu. Kuboš měl rozpis vlaků a zdálo se, že vše máme pod kontrolou. Pocit vydržel do té doby, než se zjistilo, že rozpis je pro kočku (na nic, na hovno, jak chcete). Nesouhlasilo v něm vůbec nic s právoplatným jízdním řádem. Možná, že to platilo v jiné zemi. Podle platného jízdního řádu, jsme zjistili, že máme času až moc a že se pravděpodobně ukafujeme k smrti.

Při večerním bilancování se kapitáni, důstojníci i plavčíci shodli, že se plavba docela vydařila a drželi jsme minutu ticha za chudáky nepřítomné (nemocné a tak podobně). Pojedli jsme několik desítek Bédových klobás, zazpívali, různé lihové deriváty hrdlem prolili, někteří neuvěřitelné propletence se svým tělem udělali a pak rychle kolem druhé hodiny raní chrnět neb zítra bude potřeba nových sil.

Na vodě...

Po probuzení jsme posnídali pár Bédových klobás a vybraní jedinci začali připravovat cyklistické propriety a ti méně vybraní balit k odjezdu. Šlo to poněkud pomaleji, přece jenom společenská únava udělala své.

Trasa byla vytyčena podél Sázavy do Nespek. Sluníčko bylo na nás zvědavé už od rána a tak se šlapalo hezky a pěkně svižně. Do Krhanic to bylo pořád na horu a dolů, pěkně jsme se opotili. Zajímavý byl traverz po červené k Sázavě, kde asi 100 metrů jsme litovali, že s sebou nemáme horolezecké vybavení. Ale stálo to za to. Cesta kolem Sázavy byla povedená. Viděli jsme krávy pasoucí se, slunící se, býky, kteří stáli nehnutě jako sochy. V Nespekách jsme vzali útokem místní dvě hospody. Od jedné jsme byli vystrnaděni rozladěnými a zjevně hladovými cyklisty, kteří personál přirovnávali k hlemýžďům po flámu. Ve druhé to ovšem nebylo o mnoho lepší, jen hlemýždi včera nechlastali.

Odpoledne se chýlilo, padlo tedy rozhodnutí, že zpátky se svezeme vlakem. V Poříčí jsme se nalodili (navlakovali ?) a nechali se vyplivnout v základním táboře, v Prosečnici.

Výlet nebyl dlouhý (asi 16 km), ale hezký. Protože už Bédovi došly klobásky, zabalili jsme a rozjeli se do svých domovů.

... a na kolech

Víkend se vydařil. Shodli jsme se, že příští rok provedeme něco obdobného. Všichni se už těšíme na začátek července, kdy se koná akce s pracovním názvem "Ze Suchdola do Rakouska a zpět a to všechno na kole".

AHÓÓÓÓÓÓÓJ!