Uspořádat letní olympijské hry v zimě? A ještě k tomu ve státě, kde právě probíhají zimní olympijské hry? A proč ne?

Den po zahájení Zimních olympijských her v Turíně (11.února ve 4 hodiny ráno) jsme se vydali na cestu do italského městečka Aprica. Cesta ušla, ale byla móóc dlouhá - přes 800 km. Zvládli ji ale všichni (21 dospělých a 21 dětí) a tak Letní Olympijské (a tak Vůbec) Hry v Africe byly zahájeny!

11. února, sobota - příjezd

Cesta

Ihned po příjezdu se ztrhla mela! Radost z toho, že všichni přežili cestu a že jsme všichni opět pohromadě uvolnila stavidla a proud různých lihových derivátů tekl proudem. Helča mimo jiné předváděla nový foťáček, Štěpánka každému nejméně třikrát vyprávěla, jak cestou v jedné hospodě zapomněla bundu (no, bundu...zúčastnění vědí...) Luboše, který je známý svými zahajovacími mejdany, rozjaření dříve přijedší chytili a málem pomocí trychtýře do úst ho chtěli zapojit do bezuzdné konzumace. Luboš nečekaně odolal. Prostě to bylo príma, takové bezprostřední a milé. Přiložené fotografie hovoří za vše. A to nejsou všechny, některé jsou skutečně nepublikovatelné.

Smršť po příjezdu

Když jsme se všichni náležitě přivítali, došlo na oficiální zahájení LOVH v Africe a rozdělení závodníků. Po menších zmatcích se vše zvládlo a družstva dětských sportovců tří států byla na světě. První úkol zněl: vymyslet jméno státu a státní znak. Po rozchodu se dětičky začaly potit při vymýšlení a dospělí šli pokračovat v dobře rozjetém mejdanu.

12. února, neděle

Ráno hurá na lyže! Některým lyžařům se trochu hůře vstávalo, ale nakonec jsme všichni vyrazili. Vždyť jsou letní olympijské hry! Skibusem jsme vyrazili na první průzkum terénu. Zavezl nás sice jinam než jsme chtěli, ale nakonec se na jednu sjezdovku vyškrábali a končně nastal ten koloběh: nahoru, dolů, nahoru, dolů...

---

1. den lyžování

Večer jsme trochu zapařili, od závodníků si nechali ukázat startovní listiny se jmény jejich států a státními znaky

---

a šli na kutě.

13. února, pondělí

A ráno zase na lyže. Počasí bylo nádherné. Všechno bylo príma, lyžování, italská káva v poledne. I ujetý snowboard se podařilo chytit. Drobný mráček na jinak podařeném dni byla chyba v komunikaci mezi dvěma skupinami, na které jsme se rozdělili. Díky tomu se málem nepodařilo zaplatit na čtvrtek pronajatou hospodu. Ale vše dopadlo dobře, ani jsme si nenabančili.

2. den lyžování

Večer Štěpánka se svým velmi obětavým manželem Smoldou vyrazila hledat svoji bundu (No, bundu... zúčastnění vědí)

14. února, úterý

Pro změnu zase lyžování. V poledne jsme měli sraz u jedné z hospod jménem Rifugio Valtellina, kde se měly konat další disciplíny LOVH. Dětičky běhaly, skákaly a dospělí se bavili.

3. den lyžování

Večer jsme se také dobře pobavili. Nejdřív soutěžily děti jak nejlépe pantomimicky předvést vylosovaný letní sport a pak místo dětí my. Rodiče závodníků z každého státu vytvořili družstva, která též pantomimicky předváděla vylosované letní disciplíny. Např.: moderní pětiboj, akvabely, skoky do vody... Vypadalo to jako na srazu zvláštní skoly po třiceti letech.

Byl to také první den, kdy jsme mohli využít do devíti hodin společenskou místnost, která byla v ceně ubytování. Taliáni ovšem v této místnosti pořádali každý večer přitroublé kabaretní vystoupení, kterým říkali "animační promrogramy". Ústřední postavou byla mrňavá a tlustá italka, která téměř zásadně nosila "bokovky" a halenky a trička s velikými výstřihy. Bohužel na koukání to moc nebylo. Ani ta italka a ani "animační program". Taliáni se bavili, my ne. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Letní sporty

15. února, středa

Hádejte, co jsme dělali? Je to sice těžké uhodnout, lyžovali jsme. Počasí nebylo tak krásně azurově modré, ale ještě to šlo. Našli jsme bezvadnou hospůdku Baita Francesco, kde byla moc příjemná a sympatická a pěkná servírka, bezvadné těstoviny, bombézní bombardino (něco jako horký vaječný koňak se šlehačkou) a přepychová borůvková grappa. Všechno mňam.

Večer se nám znovu podařilo urvat společenskou místnost, kde nám závodníci LOVH představovali své státy.

Večerní hry

16. února, čtvrtek

Od rána střídavě sněží a prší. Ale nás to neodradí. Jsme zocelení pobyty na českých horách, kde se lyžuje za jakéhokoliv počasí, třeba i gumáku a rybářské čepici. Také je dnes v plánu lyžařský závod. Chtěli jsme ho udělat nějak jinak, než v minulých letech a vymysleli jsme slalom družstev na laně. A byla taková sranda, že se do závodu dodatečně přihlásili i naši puberťáci, kteří se už jinak "dětských her" účastnit nechtějí. Jelo se dvoukolově a nasazení jednotlivých družstev bylo je patrné z fotografií. Jak to všechno dopadlo se dočtete zde

Závody na laně

Večer byla na programu večeře v pronajaté restauraci. V ceně bylo typické italské menu a víno v množství co se vypije. Taliáni nevěděli, s kým mají tu čest. Chudinky servírky si málem ušoupaly nožičky, jak běhaly pro stále nové a nové džbánky. Víno sice bylo nevalné kvality, ale stačilo. V průběhu večera došlo i na vyhlášení výsledků LOVH. Podle olympijského hesla "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se" Letní Olympijské a tak Vůbec Hry vyhráli všichni, kteří se zúčastnili. Výsledková listina je zde. Všichni dostali krásné zlaté medaile a putovní poháry.

Večer se vydařil. Příjemně jsme se najedli, na(o)pili a pobavili.

Italská večeře a vyhlášení výsledků LOVH

17. února, pátek

No a je tu poslední den lyžování. Počasí se umoudřilo, dokonce vykouklo sluníčko. A jaký byt byl lyžařský zájezd bez zranění. Naprosto nevinný pád u vleku znamenal natržené vazy v koleni pro nejmenovaného lyžaře Luboše. Na záchranku to naštěstí nebylo a tak si Luboš a Viktor (který už také nelyžoval) užili poslední sjezd ve vejci (lanovky).

Poslední den lyžování

Celý zájezd se vydařil. Užili jsme si spoustu legrace, dobře jsme si zalyžovali a tak vůbec.