Barevné Znojemsko 2022
V roce 2015 jsme poprvé vyrazili na vinobraní do Mikulova. Další rok následovalo vinobraní v Němčičkách a v roce 2017 vinobraní v Rohatci. Další roky jsme vinobraní prošvihli, stejně tak letos v roce 2022. Nikdo z Veselé společnosti s námi jet nechtěl a tak jsme si řekli, že letos pojedeme sami v rámci romantických pohybů. Sice o měsíc později, ale zkusíme si užít alespoň takové "pozdní" vinobraní. Vybrali jsme ubytování ve vinařství Šmudla v Popicích.
21.10.2022 :: den první
U Popic do Hardeggu a přes Čížov zpět | ||
trasa: | Popice-Havraníky-Šatov-Niederfladnitz-Merkersdorf-Hardegg-Čížov-Lukov-Podmolí-Popice | |
---|---|---|
délka: | 47.4 km | |
převýšení: | 730 m | |
mapa: | 1:75 000 | 1:40 000 |
profil: | ||
projeto: | 21.10.2022 | |
GPX záznam: |
Dorazili jsme ve čtvrtek večer a dnes ráno jsme připraveni na první výlet, který vede přes Rakousko do Hardeggu, přes vinici Šobes zpět do Popic. Startujeme krátce před desátou kdy teplota vystoupala na 8 °C. Hlavně, že neprší. Stoupáme mezi vinicemi až na hranice. Hned za nimi se skrývá první zajímavost a to zakonzervované zbytky kostela Unsere Liebe Frau am Stein. Frčíme po rakouských silničkách, provoz malý a za chvíli jsme v Niederfladnitzu, kde obdivujeme místní zámek. Přes Merkersdorf míříme do Hardeggu, který je nejmenším rakouským městem s 86 obyvateli. Hrad je pěkný, majestátní. Přejetím mostu přes Dyji jsme zpět v Česku, tedy na Moravě. Od Dyje stoupáme a stoupáme a stoupáme. Uf, až do Čižova, kde je/byla plánovaná hospoda, ale samozřejmě zavřená. O kousek dále jsme narazili na "samoobslužný bar" v garáži. Nabídka je od Plzně za 45,-, přes limonády až po zmrzliny. Občerstvili jsme se, ovšem nazahřáli. Od místní stařenky jsme se dozvěděli, že hospoda je možná v Lukově. Celí natěšení, šlapeme, šlapeme, těšíme se a... prd, jedno velké PRD! V Podmolí bychom také neuspěli, kdyby v hospodě U Rybníka, která je skutečně na břehu rybníku, neudili maso snad pro celou vesnici a proto měli otevřeno. "Hospoda" je vlastně stánek, kde čepují pivo, vaří kafe, čaj a nabídli nám párek. Jako za mlada, párek a pívo... Dokonce jsme se i ohřáli, kvůli nám rozdělali oheň.
Osvěženi, nasyceni a ohřáti pokračujeme k vinici Šobes. U trati s Pálavou jsme se vyfotili a poslali pozdrav kamarádům. Fotografie je zároveň profilovka k tomuto článku. Šlapeme po cyklostezce Via Czechia a pod námi vidíme krásné meandry Dyje. Vše je dokresleno zbarevnými listanatými lesy. Škoda, že nesvítí slunce, mohlo to být jako v pohádce. Sjeli jsme k Dyji, přejeli ji po lanové lávce, která se pěkně houpala a znovu stoupáme a za chvíli jsme doma. Večer jsme se vypravili do Havraníků do - světe div se - otevřené hospody. Výběr z jídel nic moc, ale nakonec jsme oba byli spokojeni.