Itálie od severu k jihu rel. '22
Letošní dovolená bude trochu jinak. Místo Chorvatska, Itálie. Začneme na severu v městečku Arco, které je kousek od Lago di Garda. V dostřelné vzdálenosti jsou tam ještě dvě jezera, Lago di Cavedine a Lago di Ledro. Ke všem se chceme zajet podívat. Pak se vydáme na jih, do Apulie. U městečka Manfredonia budeme týden v apartmánu u moře. Pak se znovu vrátíme na sever na Benatsko, do vesničky Brojo, kde máme naplánované dva výlety.
1.9.2022 :: V Arco třetí den
Z Biaseca di Ledro k Lago di Ledro a zpět | ||
trasa: | Biaseca di Ledro-Pré di Ledro-Molina di Ledro-Lago di Ledro-Mezzolago-Pieve di Ledro-Molina di Ledro-Pré di Ledro-Biaseca di Ledro | |
---|---|---|
délka: | 21.2 km | |
převýšení: | 474 m | |
mapa: | 1:75 000 | |
profil: | ||
projeto: | 01.09.2022 | |
GPX záznam: |
Včerejší tip na výlet se ujal a dnes si Lago di Ledro objedeme. Protože od nás by to bylo s převýšením 1400 m, pomůžeme si autem, kterým dojedeme do Biacesa di Ledro a odtud si vystoupáme posledních pět kilometrů k jezeru. Cesta byla naplánovaná hezky, ale chybka se vloudila. V Pré di Ledro jsme pokračovali dle plánu a dostali jsme se na kamenitou stezičku, která byla stále strmější a nesjízdnější. Asi po 500 metrech to vzdáváme a vracíme se. Pokračujeme po cyklostezce, kterou se také budeme vracet. Ta je sice do kopce, ale alespoň sjizdná. K jezeru jsme přijeli dost vyšťavení, ale hrdí, že jsme to opět zvládli. Cestou nahoru nás míjeli sekačkáři, nechť jim dojde baterka!
Kroutíme se kolem jezera, cesta je pěkná, krásné výhledy, fotíme a fotíme. Dojeli jsme na druhý konec jezera a našli příjemnou hospodu Ristorante Franco e Adriana. Jen jsme se usadili pod pergolu, začalo pršet. Pršelo jen se lilo celou dobu, co jsme jedli a pili. Jakmile jsme zaplatili, vysvitlo slunce a my mohli pokračovat. Krásně načasované! Stoupáme až na kótu 758 m.n.m. a otvírá se nám nádherný výhled na celé jezero.
Už jsme na místě, kde jsme objezd jezera začínali a čeká nás už pouze sjezd k autu v Biacesa di Ledro. Cestou dolů míjíme skupinu německých buřtů na elektrokolech, kteří nás lehce míjeli cestou nahoru. Je vidět, že na kole vůbec jezdit neumí a na běžné prašné cestě, která je trochu z kopce padají jako švestky. Jednoho jsem málem přejel. Není to pěkné, ale cítil jsem jakési zadostiučinění. Zastavili jsme se v hospůdce Bar sul Ponale, který jsme si vyhlédli cestou nahoru. Máme výhled na krásný vodopád, běhají tu slepice, opodál se pase krůta. Krása! Občerstvili jsme se a máme před sebou poslední dva kilometry dnešního treku. Opět to bylo moc fajn!