Orlické hory 2022
Jako každý rok, Zuzanka k narozenínám dostala další romatické pohyby. Protože má ráda hory, zvolili jsme ty Orlické. Apartmán v Říčkách vypadal dobře, umístěný v jednom z nově postavených apartmánových domů. Před odjezdem oba bojujeme s lehkou virózou, Zuzanka dobírá antibiotika a já měl den před odjezdem zvýšenou teplotu.
Vyrážíme brzy dopoledne, abychom stihli jeden výlet a kolem jedné hodiny odpoledne vyrážíme na trasu.
Den čtvrtý :: 3.8.2022
Z Říček do Žamberku a přes Rokytnici v Orlických horách zpět | ||
trasa: | Říčky-Klášterec nad Ohří-Zbudov-Žamberk-Rokytnice v Orlických horách-Říčky | |
---|---|---|
délka: | 52.3 km | |
převýšení: | 713 m | |
mapa: | 1:75 000 | 1:40 000 |
profil: | ||
projeto: | 03.08.2022 | |
GPX záznam: | ![]() |
Dnešní ráno je nejlepší. V krku bolí minimálně, hezky jsme se vyspali, venku je krásně, svítí sluníčko. Opět krátce po deváté vyrážíme. Nejdříve stoupáme směrem k tvrzi Hanička, ale na parkovišti Hanička odbočujeme a jedeme lesní cestou kolem betonových ŘOPíků. Nejdříve míjíme pěchotní srub na Holém pro 37 mužů, který byl vybaven dvěmiprotitankovými děly ráže 40 mm, dvěmi těžkými kulomety a dvěmi lehkými kulomety. Jedeme po turistické červené, míjíme několik pěchotních srubů a několik ŘOPíků. Následuje ostrý sjezd kamenitou, vodou vymletou cestou. Zuzanka to řeší objezdem po louce. Sjeli jsme do Klášterce, kde je naplánovaná první občerstvovací hospoda. Dopadlo to jako vždy, nefunguje, je trvale zavřená. Jedeme tedy do Žamberku, kde plánovaná hospoda snad bude fungovat. Vedle Aquaparku jsme nalezli restauraci Nová Babeta. Pro Zuzanku tu mají salát a z krabích tyček (měla štěstí, jakmile si ho objednala, smazali ho z nabídkové tabule), já si dal hovězí vývar. Čepovaný Radegast také nebyl k zahození a tak příjemně občerstveni pokračujeme dále.
Ze Žamberku nás čeká trochu stoupání po žluté turistické. Do Kunvaldu to jde, jedeme po silnici buď po rovině nebo mírně do kopce. Za Kunvaldem je odbočka na modrou cyklostezku, která začala dost z ostra. Museli jsme sesednout a tlačit. Naštěstí asi po dvěstě metrech jsme se ocitli na "náhorní rovině", můžeme nasednout a jet. Cesta je kamenitá, ale dá se. Když jsme najeli na silnici, v pohodě dojeli až do Rokytnice, kde jsme zabrzdili opět restauraci penzionu Rampušák. Od stýčka Gůgla jsem se dozvěděl, že Rampušák je strážce Orlických hor, stejně jako Krakonoš Krkonoš. V roce 1962 tuto postavu Rampušáka vymyslel redaktor ČRo Jiří Dvořák a ujalo se to. Dali jsme si základní občerstvení a jako bonus jsem si objednal míchaný salát.