Po 14 letech se vracíme na místo činu, do kempu Slunečnice. O Velikonocích, kdy jsme byli kousek od Jindřichova Hradce, zajeli jsme se podívat do kempu, kde jsme před 14 lety byli po třetí a naposled s Veselou společností na letním kolování. Stále tam vládne paní Evička. Domluvili jsme se, že někdy před prázdninami bychom mohli přijet. Vybrali jsme si nově postavené apartmány s výhledem na rybník a v polovině června jsme na čtyři dny vyrazili na naše další romantické pohyby.

22.6.2022 :: Den čtvrtý

Ze Slunečnice kolem Krvavého, Kačléřského a Ratmírovského rybníku
trasa:	Slunečnice-Střížovice-Krvavý rybník-Člunek-Kačléřský rybník-Kačlehy-Hospříz-Blažejov-Malý Ratmírov-Slunečnice
délka:	29.8 km
převýšení:	300 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	22.06.2022
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

A máme tu poslední den. Paní Evička nám dovolila vyklidit apartmán až odpoledne a tak vyrážíme v půl desáté, dříve než všechny předešlé dny. Jedeme přes Vlčici, Střížovice, stoupáme do kopce a na rozdíl od trasy z druhého dne odbočujeme nad Střížovicemi na červenou a chvíli po ní ještě stoupáme. Po chvíli narazíme na první zádrhel na dnešní trase. Cesta je zaplocena nějakým šíleným zemědělcem a ještě k tomu elektrickým ohradníkem. Nedáme se zastrašit, podlézáme a jedeme dál. Červená je sice sjízdná, ale samé kořeny a Zuzanka začíná opět trochu brblat. U Červeného rybníku pozorujeme plnění krmného sila pro kapříky. Těsně za hrází odbočujeme na nějakou polní cestu, která je horší a horší až úplně mizí a jsme na pasece s metrovou travou a rojem nějakých otravných hmyzáků. Zuzanka už nebrblá, ale bohapustě nadává. Nakonec jsem našel něco alespoň připomínající cestu, ale to už jsme poštípaní, pošlehaní, popálení a nasraní. Konečně jsme na cestě a Zuzanka se zase usmívá. Jedeme, stoupáme, klesáme a za chvíli jsme narazili na zavřenou hospodu. No jasně! Hospodský tam sekal na traktůrku trávu, ptal se jestli umíráme žízní, že nám něco dá. Asi jsme prohloupili, protože jsme poděkovali a jeli dál, protože v Hospřízi čekáme otevřenou hospodu. Ta sice je skutečně funkční, ale Zuzance se v ní nelíbí protože je u silnice a kolem jezdí rozběsněný traktor-bagr JCB a cosi kutá. Dal jsem si rychlé pivo a jedeme do Blažejova, kde má být též otevřená hospoda. Nebyla, otvírá až od 16 hodin. Další možnost je v Malém Ratmírově penzion Ratmírák. Opět nic, otevřeno od 14 hodin. Bylo necelých půl druhé, nikde nikdo, zavřeno, zamčeno, zabedněno. Vracíme se tedy do Slunečnice, kde mi pan domácí načepoval Plzinku a Zuzanka rozpekla bagetu. Zatímco jsem jedl a popíjel, Zuzanka mi píše do deníčku "Ponaučení od účastnice zájezdu", které vtipně shrnuje naše trable na trasách.

Tak jsme zabalili a vydali se k domovu. Nakonec jsme spokojení, ve Slunečnici jsme si užili.

4. den

Na závěr tradičně statitika