Letošní Velikonoce jsme se rozhodli strávit na Třeboňsku. V létě se po Třeboňské pánvi jezdit nedá, pro samé cyklisty bychom se nevešli. Kousek od Jindřichova Hradce v Pístině jsem sehnal pěkný penzion na statku. Naplánoval jsem jednu trasu abychom se podívali do kempu Slunečnice, kde jsme byli před lety třikrát po sobě s Veselou společností a další do Třeboně za mojí sestřenkou Jiřinou. Předpověď počasí nás trochu postrašila, rosničkáři věštili dost velkou zimu. Zabalili jsme verzi velmi teplé oblečení a s chutí vyrazili. To, co nás čekalo, ovšem ani rosničkáři nepředpovídali...

16.4.2022 :: 2. den

Z Pístiny přes nejsevernější bod Rakouska do Chlumu u Třeboně a kolem rybníků zpět
trasa:	Pístiny-Libořezy-Nejsevernější bod Rakouska-Josefdthal-Chlum u Třeboně-Holičky-Stříbřec-Pístina
délka:	51.8 km
převýšení:	291 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	16.04.2022
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na trase uvidíte

---

Po probuzení nás čeká zatažená obloha a chvílemi jemný déšť. A strašná zima! I přes tyto nepříznivé skutečnosti jsme zabalili, navlékli na sebe snad vše co jsme s sebou měli a kolem desáté vyrážíme. Na teploměru jsou 4 °C. Je fakt *urevská zima. Šlapeme jako diví abychom se alespoň trochu zahřáli. Funguje to jen omezeně, části těla co se hýbou jsou v relativním teplu, ostatní (například prsty na rukou a nohou) mrznou. Chvílemi musíme zastavit a musíme poskakovat, třít ruce a vůbec jsme pro nezúčastněné museli vypadat jako blázni. Na hranicích s Rakouskem jsme si prohlédli Památník železné opony. Dost depresívní byl kus plotu s ostnatým drátem a betonovými protitankovými zátarasy. Kousek od tohoto památníku je nejsevernější kus Rakouska, je hůře přístupný, ale ten pocit, když stojíte na tom místě!

V Rakousku stoupáme do kopce až na 18-tý kilometr trasy. Několikrát jsme opět stavěli abychom se rozehřáli zběsilým poskakováním a třením rukou. Sjezd zpět do Česka byl opravdu za trest; panebože to byla strašná zima! Na hranicích nám padla do oka reklamní šipka na hospodu U Sandokana, drželi jsme směrm který ukazovala a dorazili jsme nejen k hospodě U Sandokana, ale hlavně k OTEVŘENÉ hospodě U Sandokana. Zapadli jsme dovnitř, zmrzlí jako rampouchy v Antarktidě a poroučíme si čaj a pivo a pak čaj s rumem (grog prý nevaří!!!) a pak samotného ruma do Zuzančina ovocného čaje. Došlo i na jídlo a Zuzanka si poručila Katův šleh (!) a já pičuna (králíka) s nádivkou a se zelím. Já si pochutnal, Zuzanka moc ne. Na závěr jsem si objednal zelené velikonoční pivo a Zuzanka kávičku

Rozmrzlí, zahřátí i vnitřně pokračujeme do Chlumu u Třeboně, kde chcípl pes. Ani živáček, jen vietnamská večerka nás lákala nevkusným blikajícícm neonovým nápisem "Potraviny-Večerka" a vedle menším "OPEN". Zuzanka tam vlétla a chtěla si koupit nějakou placatku, kterou bychom s sebou vozili v takovýchto přírodních podmínkách. Neuspěla. Namířili jsme si to do lesů, nejdříve po červené, to je hodně přes kořeny a zuzanka úpí, naštěstí po chvíli se cesta mění na pěknou lesní zpevněnou cestu mezi malebnými jihočeskými rybníky. Jen kdyby nebyla taková zima! Dokonce jsme zažili adrenalinový přejezd potokem, protože most spadl. Voda nám sahala až ke středu, ale ova jsme to zvládli bez ztráty kytičky, tedy suchosti. Fandil nám turista, který se právě po překonání vody natahoval ponožky na své evidentně zmrzlé nohy. Když jsme přežili v suchu, další cesta už byla hračka. Hezká hračka.

Večer jsme šli do sauny, což po zmrzlém dni byla výborná relaxace.

2. den