Kašperské Hory 2020
Není už moc míst kde jsme u nás nejezdili na kole. Jedno takové místo je na Šumavě oblast kolem města Kašperské hory. Vybrali jsme místo blízko Sušice v kempu pojmenovaném podle přírodního horského pramene Wodolenka. Na tomto místě byly známé lázně. Mimo dřevěných chatek je tu lázeňská vila chůvy císaře Františka Josefa, ve kterém je apartmán. Termín od 30.7. do 2.8. sliboval už stálejší počasí. Terén se tu zdá poněkud náročnější, každý návrat bude do krutého kopce, a proto tady bude méně lidí.
1.8.2020 :: 3. den
Z Odolenky na Kašperk, Kašperské hory a přes Rejštejn zpět | ||
trasa: | Odolenka-Sušice-Záluží-Albrechtice-Kašperk-Kavrlík-Kašperské Hory-Rejštejn-Annín-Nuzerov-Páteček-Červené Dvorce-Odolenka | |
---|---|---|
délka: | 44.9 km | |
převýšení: | 1239 m | |
mapa: | 1:75 000 | 1:40 000 |
profil: | ||
projeto: | 01.08.2020 | |
GPX záznam: |
Protože jsem šel včera brzy spát, ráno jsme vcelku osvěžen, "bodybattery" dobyty. Spal jsem tak vydatně, až jsem zaspal. Nicméně jsem přepnul na vyšší rychlostní stupeň a krátce po deváté vyrážíme na nejtěžší trasu. Jedeme na Kašperk, na nejvýše položený královský hrad v Čechách (886 m.n.m.). Po lesním sjezdu do Sušice, nás čeká patnáctikilometrové stoupání až na Kašperk. Ani jsme se nenadáli a jsme na hradě. Kašperk je zvláštní hrad, dlouhý a úzký. Na nádvoří je bufet, na chvíli si sedneme a občerstvíme se. Pokračujeme po turistické stezce "Na Kašperk jinak", příjemná cesta i když dost prudce z kopce. V Kašperských Horách je na náměstí trh. Prošli jsme ho, ochutnal jsem nějaké místní pivo, které bylo dost dobré. Příjemné rozptýlení.
Z Kašperských Hor jsme sjeli do Rejštejna a podél Otavy jedeme do Annína, kde je plánovaná další zastávka. V místním kempu jsme objevili nejen příjemný bufet, ale za Zuzančina radostného výskotu i koupaliště. Zuzanka se koupe, já popíjím pivko a je nám skvěle. Idylku za chvíli narušila banda motorkářů, kteří rozbili svůj tábor blízko našeho ležení. A je po klidu. Nejvyšší čas zvednout kotvy. Čeká nás Červená turistická zvaná "Vintířova stezka". Je to náročné, ale pěkné. A na závěr, za odměnu výšlap lesem na Wodolenku. Místy se musí tlačit, je to fakt hodně náročné. Protože jsme dobří, zvládli jsme to a těšíme se na dnešní večerní piknik.