Letošní naše druhé romantické pohyby se budou konat v lokatitě: Morava, Žďárské Vrchy, Rokytno. Tentokrát jsem našel penzion U ztraceného mládí ve vesničce Rokytno, blízko rybníku Medlov. Zde byla první reminiscence na mládí. Po maturitě jsem v kempu u Medlova strávil se svojí bývalou třídou krásný měsíc nezřízené postmaturitní zábavy. Jenže tu byla i druhá reminiscence. Ve vesnici Samotín vařil pan Tlustoš likér Samotínský vánek. Na jednom výletě se střední školou sem zavítala i Zuzanka a pamatuje si, jak se její spolužáci pod zoufalým dohledem svého třídního učitele tímto likérem ožrali. Spojení U ztraceného mládí, Medlov, Samotínský vánek rozhodlo: jedeme!

Rozjezd :: 17.8.2017

Z Rokytna do Sněžné, Krátké, Kadova a přes Medlov zpět
trasa:	Rokytno-Studnice-Koníkov-Odranec-Kuklík-Sněžné-Krátká-Kadov-Fryšava-rybník Medlov-Rokytno
délka:	27.3 km
převýšení:	547 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	17.08.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Dnes začínají naše letošní druhé romantické pohyby. Ve tři čtvrtě na jednu jsme dorazili do Rokytna a chceme se ubytovat. Po předešlé dohodě hned volám paní domácí, ale nebere mi telefon. Čtyřikrát po sobě. Zuzanka naštěstí odchytila místní dětičky a ptá se, jestli neznají nějakou paní Slámovou - o ní mi řekla paní domácí, že se případně postará. Jedna holčička, taková treperenda, se ozvala, že je to její maminka, která se vrátí v půl druhé. Byla nesmírně šikovná. Zavolala mamince, zjistila kde jsou klíče od apartmánu, který následně vítězoslavně odemkla a vlastně nás ubytovala. A to ještě nechodila ani do školy! Apartmán je luxusní! Ubytovali jsme se, převlékli a v půl třetí vyrážíma na první výlet.

První zastavení je u Pásecké skály, kam jsme kola dotlačili po kamenité a kořenité lesní cestě a lezeme po skalách na vyhlídku. Když jsme se na vrchol vyškrábali, zjistili jsme, že kousek dál je "oficiální" vyhlídka, ze které je určitě lepší výhled. A také byl! Všechno jsem vyfotil a jedeme dál. Trochu jsem změnil trasu abychom jeli kolem stožárů dálkového vedení, které fungují jako zkušebna námrazy na kabelech. Odtud pokračujeme do Studenice. Hezká vesnička, kde evidentně chcípl pes. Takový klid jsem dlouho nezažil. Nic se nepohnulo, pes nezaštěkal, pták nepípl... Pokračujeme hezkou lesní cestou po zelené a žluté turistické a pak odbočujeme na cyklo č. 1, po které se dostaneme až do Koníkova. Pak po cyklo 4341 do Odrance. Krásná panoramata! Jedeme do Kuklíku. Zase ta panoramata! Před Vříští jsme zakotvili v hospůdce, kde mi příjemný hospodský doporučil Poličské pivo 10°. Dal jsem si malé a bylo moc dobré. V Krátké jsme si prohlédli skanzen lidové architektury. Pak Kadov a Fryšava. Z Fryšavy stoupáme na kopec a tam... vidím něco, co mne přeneslo přes propast 34 let do minulosti. Medlov! Zde jsme po maturitě celá třída prožili neuvěřitelný měsíc pod stanem. Do Fryšavy jsme chodili do hospody na jídlo, které bylo na tehdejší dobu vynikající a levné. Vidím jak se v pankejtu cestou zpátky valí opilí spolužáci. Všechno se mi začalo vybavovat. Poznal jsem pověstnou zatáčku, kterou Martin Šáda nevybral a skončil s motorkou Michala Smrže v chladivé vodě rybníku. V kiosku si dávám pivo (Brněnského draka - fuj!), cpu se bagetou a vzpomínám. Přemýšlím, zda před těmi 34 lety tu byl tento kiosek. Zeptal jsem se a paní v kiosku tvrdila, že určitě ano, protože ona tu prodává už 27 let.

Domů, tedy do penzionu, jsme došlapali po šesté večerní. Vytelefonoval jsem s paní Slámovou jak se dostaneme na zahradu (bylo to dost složité, protože i když zahrada sousedila s penzionem, chodilo se na ní oklikou), naložili jsme naší pánev Pamelu, vše ostatní a jdeme vařit. Grilovali jsme chobotnici a cuketu a rajčata a semínkový chléb. Mňam! Na závěr jsem sebral na zahradě jablíčko a hrušku a šup s nimi na pánev. U večeře jsme chlastali šampaňské (bohužel bez jahod). No, co více si přát...?!

Den příjezdu