Loni jsme na jedněch našich "romantických pohybech" objevili kemp Karolina Dolina kousek od Tachova, který splňoval veškerá kritéria pro každoroční kolistické zájezdy Veselé společnosti. Příjemné prostředí, ucházející chatky k ubytování, slušný personál, hezké okolí, dobré pivo a bazén. Bylo tedy jednomyslně rozhodnuto, že letos Veselá společnost jede na západ, k Tachovu. S Kirky posléze vypadlo, že u Tachova kroutil dva roky vojny. 8. července kola na auta (nebo do aut) a jedem...

Den pátý :: 13.7.2017

Z Karoliny Doliny do Michalovýcj Hor zapomenutým krajem a zpět
trasa:	Karolina Dolina-Brod nad Tichou-Planá-Michalovy Hory-Boněnov-Hanov-Vysoké Jamné-Stan-Křínov-Planá-Brod nad Tichou-Karolina Dolina
délka:	48.4 km
převýšení:	875 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	13.07.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Po probuzení jsme zjistili, že teplota se limitně blíží nule, prostě zima jako v Rusku. Vybalit zimní výbavu a jedem. Ještě před odjezdem bylo trochu rušno, protože k mému údivu byli všichni připraveni v půl desáté. Prý jsem to včera říkal. Průser! Zuzanka se na mne naštvala a prakticky celý den se mnou nemluvila. Srnak s Vaškem na nic nečekali a přesně v půl desáté vyrazili, ostatní počkali. Já si zatím prožíval psychická muka a Zuzančiny zabijácké pohledy a jízlivé poznámky.

Nicméně jsme v deset vyrazili. Dnešní trasa je trochu obtížnější, Holinky si jedou vlastní trasu, Knobíci s námi pojedou do Michalových Hor a pak se také odpojí. Tak nás nakonec zůstalo opět sedm statečných. Stejně jako předevčírem. Do Michalových Hor je to z Plané stále do kopce. Pak se to alespoň trochu střídá. Občas se jede i z kopce. Kraj, kterým jedeme je opuštěný, liduprázdný, bohem zapomenutý, či přímo zavržený. Mystik by řekl, že tu proudí negativní energie, z dob Keltů je kraj určitě několikrát prokletý. Cestou necestou nás brzdí popadané stromy, tak nešikovně, že mezi nimi musíme kola pronášet. Konečně jsme vyjeli na nejvyšší bod trasy a světe div se, ponurý kraj najednou prosvítily příjemné sluneční paprsky. A Michal píchnul. Zastavili jsme, kocháme se krásným a klidným výhledem, svačíme a Michal mění duši. Hodná maminka ho u toho krmí. Se mnou stále nemluví.

Stejně jako Knobíci a Holinky jsme nakonec také dorazili ke Kosímu potoku. Stejně jako první den, jedem chvíli podél něj, ale v protisměru. Čeká nás nejstrašnější kopec dnešní etapy do Kořenova. Protože slunce nezalezlo, naopak pálí jako blázen, pěkně jsme se rozehřáli a na vrcholu se všichni svlékáme ze zimního do letního. Zuzanka se mnou stále nemluví. Jedeme opět kolem hrachových polí až k rozhledně Franz Josef Aussicht. V Plané jsme se stavili na oběd v příjemné hospůdce.

Večer je naplánováno společné grilování. Bohužel už bez Vendy, Kikiny, Míši a Harryho, kteří odjeli. Já s Kirkou jsme sestavili točící se gril, napíchli na něj naši krůtičku a v půl šesté se začala vrtět a oplalovat. Na ohýnek jsme ještě položili rošt na nožičkách, který jsme si půjčili od pana kempového šéfa. Ostatní se postupně přidávali a na roštu se vedle krůtičky postupně grilují pěkňoučké flákoty, různá zelenina, klobásky, Lucka si opéká na klacku buřta. Je to moc příjemné posezení a pohled na grilující se pochutiny plně nahradí nudnou televizi. Kolem deváté hodiny dorazila Pajda se svým chlapcem Petrem. Večer se vydařil. V půl desáté jsme sundali krůtičku, rozporcovali a snědli. Do půlnoci jsme seděli u ohně, pěli a chlastali.

5. den v obrazech