Loni jsme na jedněch našich "romantických pohybech" objevili kemp Karolina Dolina kousek od Tachova, který splňoval veškerá kritéria pro každoroční kolistické zájezdy Veselé společnosti. Příjemné prostředí, ucházející chatky k ubytování, slušný personál, hezké okolí, dobré pivo a bazén. Bylo tedy jednomyslně rozhodnuto, že letos Veselá společnost jede na západ, k Tachovu. S Kirky posléze vypadlo, že u Tachova kroutil dva roky vojny. 8. července kola na auta (nebo do aut) a jedem...

Den nultý :: 8.7.2017

Jako každý rok je nultý den výpravy ve znamení vítání, popíjení, euforie, popíjení, vybalování a popíjení. Letos to nebylo jinak. Během odpoledne jsme se všichni sjeli. Myšleno do kempu. Rozdal jsem itineráře, kterým jsem věnoval snad ještě více péče než loni. Inu jak stárneme, musí se zohledňovat stále více aspektů a trasy navrhovat s daleko větší pečlivostí aby se vyhovělo všem. To se samozřejmě nepovede, ale je nutné se k tomu ideálu co nejvíce přiblížit. Tak uvidíme, jak se to letos dopadne...

0. den, 1. mejdan

Den první :: 9.7.2017

Z Karoliny Doliny do Svojšína a zpět
trasa:	Karolina Dolina-Brod nad Tichou-Planá-Otín-Křínov-Kořen-Olbramov-Černošín-Svojšín-Řebří-Ošelín-Horní Plezom-Damnov-Janov-Kočov-KarolinaDolina
délka:	48.4 km
převýšení:	924 m
mapa:	1:75 000	1:40 000
profil:
projeto:	09.07.2017
GPX záznam:

Popis trasy a fotky (klikni a rozbalí se!)

Na cestě uvidíte

---

Ráno byl budíček v 8:00. Snídaně, příprava kol a výjezd kolem 10-té hodiny. Je vedro jako v pekle. Cesta z kempu vede podél Hamerského potoku až do Plané. Zde je první vážnější kopec až k rozhledně Franz Josef Aussicht. Jedeme kolem lánů s hrachem, kde jsem si natrhal lusky do zásoby. Srnka prohlásila, že je to krmný hrášek pro zvířata, je mi to jedno, protože mi chutná. Sjeli jsme do údolí Kosího potoka, chvíli jedeme podél něj, je tu hezky. Pak to přišlo. Vražedné stoupání, které poprvé prověřilo naše fyzické i psychické síly. Dopadlo to na jedničku, všichni jsme přežili. Pak zase dolů a zase na horu. Stále je hezky, slunce svítí, je teplo (pro některé vedro k padnutí). V Kořenově míjíme zámek, který se používá k bydlení už od 50. let minulého století, kdy asi bolševici vyhnali právoplatné majitele.

Dojeli jsme do Černošína, kde jsme překvapivě nalezli funkční hospodu. Pro jistotu jsem všechny upozornil aby se raději posilnili, protože avizovaná hospoda ve Svojšíně je nejistá. Poslechl jenom Kirka, dal si polévku. Pár ostatních alespoň doplnilo 10° a 12° ionty. Bohužel jsem měl pravdu! Plánovaná hospoda ve Svojšíně otvírala až od 17 hodin. Naštěstí jsme našli otevřenou cukrárnu u zámku, kde měli mimo cukrátek a kafíčka i pivo, hamburgery, pizzu... Všichni byli nakonec spokojeni. Když vyrážíme, je čím dál větší vedro. Potkáváme Holinky, kteří jedou stejnou trasu, ale svým tempem a míří též do cukrárny. Loučíme se a pokračujeme. Jedeme nahoru dolu, cesta pěkná, ale to vedro! Konečně jsme dorazili do kempu a honem na pivo doplnit ionty!

Blíží se večer a kemp zachvátila panika z blížící se bouřkové fronty mířící na nás z Bavorska. Naštěstí se bouřka vyblbla cestou a nás nechala na pokoji. Vašek dostal šílenou křeč do nohy, protože přes den skoro vůbec nepil. Vodu. Vyčinili jsme mu a on slíbil, že se polepší. Dorazila Vendy s naším novým pejskem Harrym.

1. den v obrazech